PRÁVO: Proti extrémistům nepotřebujeme příručky, ale důkazy
PRÁVO: Proti extrémistům nepotřebujeme příručky, ale důkazy
10. dubna 2009
Ministerstvo vnitra se chce do budoucna vyhnout fiasku, které utrpělo při pokusu o rozpuštění ultrapravicové Dělnické strany. Dle informací Lidových novin z 8. dubna 2009 již začalo tvořit příručku, jak při snaze zakázat stranu postupovat. Je s podivem, že k tomuto kroku ministr vnitra přistoupil až po zamítavém rozsudku soudu. Takto měl přeci postupovat dávno před tím, než se rozhodl podat návrh na zrušení strany.
Pokud si prostudujeme rozsudek Nejvyššího správního soudu, který zamítl návrh vlády na rozpuštění Dělnické strany, zjistíme, že vláda v podstatě nepředložila žádný důkaz. Ministerstvo vnitra, které vládu zastupovalo, s celým policejním aparátem předložilo v podstatě pět poněkud vágních důkazů – pozvánku na shromáždění Dělnické strany, vyjádření policie a městských úřadů Litvínov a Hradce Králové a tiskové zprávy Dělnické strany. V tomto kontextu je třeba uvést, že Senát našel pro zrušení KSČM důkazů 76, a přitom žádný policejní aparát neměl!
Soud se ptá, kde máte důkazy
Skutečnost, že se členové Dělnické strany aktivně účastní řady akcí Národního odporu, mají prokazovat např. policejní videozáznamy. Soud se však podivuje, proč ministerstvo vnitra tyto záznamy soudu nepředložilo. Na jiných místech zase vnitro tvrdí, že toto chování nemusí prokazovat, protože se jedná o obecně známé informace z médií či internetu. Soud na to reaguje, že nepotřebuje domněnky, ale řádně podložené důkazy. Ostatně k tomu má přece vnitro k dispozici policejní útvary, zpravodajskou službu a celou státní správu. Nebo snad vnitro předpokládalo, že si soud tyto důkazy obstará sám?
Z textu odůvodnění je přitom zřejmé, že soud dělal, co mohl, aby důvody pro zrušení Dělnické strany našel. Např. zpochybnil upřímnost vysvětlení předsedy Dělnické strany, že usilují o změnu stávajícího politického systému cestou demokratických voleb. I proto soud obsáhle rozepisuje, jak si má vláda důkazy opatřit a kdy bude ochoten stranu rozpustit.
„Zasadila-li by vláda tiskové prohlášení Dělnické strany do kontextu informací vyplývajících např. ze stranického tisku Dělnické strany, z projevů jejích představitelů, nebo z jiných informačních zdrojů či činností přičitatelných Dělnické straně, a z této mozaiky by vyplynuly nedemokratické cíle Dělnické strany, mohl by důvod k jejímu rozpuštění být dán,“ píše se v rozsudku
Důvody pro zrušení Dělnické strany existují
Soud přitom důvody pro zrušení Dělnické strany vidí jako opravdu závažné. Proto byl ochoten nerespektovat tzv. ochrannou lhůtu. Ta brání soudu projednávat návrhy na zrušení stran v předvolebním období, tedy po termínu vyhlášení voleb (v tomto případě do Evropského parlamentu).
Druhým dechem však dodává, že rozpuštění politické strany považuje za jednu z nejpřísnějších sankcí, pro kterou musí být opravdu závažný důvod - bezprostřední riziko ohrožení demokracie. Odkazuje přitom na rozsudek Evropského soudního dvoru pro lidská práva, že je „vždy třeba zkoumat, zda existovaly mírnější prostředky, jichž mohlo být proti dané straně použito.“ Typickým příkladem je účast členů strany na nepovoleném shromáždění či jiné porušení povinností spojené se svoláváním shromáždění.
Za mnohem závažnější než otázku povolování shromáždění proto soud považuje skutečnost, zda politická strana hodlá dodržovat demokratická pravidla. K tomu soud dodává, že pro hodnocení činnosti politické strany může být relevantní i jednání této strany v minulosti. Podle konkrétních okolností tak může být např. důležité, zda a jakým způsobem se strana distancovala od svých dřívějších činů, jak se změnila její členská základna a zejména vedení, zda došlo k zásadnímu programovému posunu apod.
KSČM je nebezpečnější než Dělnická strana
Za precedens lze označit stanovisko soudu, že míra nebezpečnosti nedemokratické strany stoupá s jejím potenciálem provádět společenské změny, tedy s možným podílem na moci. V tomto ohledu bychom pak měli jako nebezpečnější považovat KSČM, neboť ta rozhoduje nejen v Parlamentu, ale po úspěchu v krajích se pozvolna začíná podílet i na moci vládní. Cíle má přitom ve svém důsledku obdobné s Dělnickou stranu – popření demokratického systému.
66 tisíc signatářů petice „Na komunisty si zvykat nechceme“ proto věří, že ministerstvo vnitra do své příručky zahrne i postup vůči KSČM. Na rozdíl od Dělnické strany už za něj důkazy připravili senátoři. Takže už jde jenom o tu příručku.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci zrušení Dělnické strany z 4. března 2009 najdete na jeho internetové stránce.
petiční výbor k petici „Na komunisty si zvykat nechceme“
www.viteznyunor.cz
Viktor Meca
© Webmaster: 